Kupujeme-li pozemek od soukromé osoby, případně neseriozní realitní kanceláře, může to znamenat velice riskantní krok, obsahující nejedno úskalí a pozdější nepříjemná překvapení - od neprůhledných právních vztahů až po skryté neduhy samotné parcely.
Vyvarovat se všech možných rizik znamená ověřit si před uzavřením kupní smlouvy celou řadu skutečností a získat o pozemku maximum dostupných informací, což představuje nepopulární běhání po úřadech. V dané lokalitě totiž může platit stavební uzávěra, pozemek může zasahovat do různých ochranných pásem, být součástí zóny veřejné zeleně.
Tou první a klíčovou otázkou je, zda se vůbec jedná o stavební pozemek v souladu s definicí stavebního zákona, tzn. bude-li možné zde vůbec něco postavit, a pokud ano, tak za jakých podmínek a s jakými případnými omezeními. První cesta tedy povede na stavební úřad: odpověď dá místní územní či regulační plán. Rozhodně nebude na škodu seznámit se v této souvislosti i s budoucími stavebními záměry v bezprostředním okolí vyhlédnutého pozemku.
V některých případech, přestože půjde o pozemek uvažovaný pro výstavbu, bude nutné vyjmout jej ze zemědělského fondu. Naše kroky pak musí směřovat na referát životního prostředí.
Důležitá jsou stávající vlastnická práva k pozemku a průhledné právní vztahy, neboli zda se k pozemku neváží předkupní práva, věcná břemena či jiné právní vady. Potřebné informace poskytne místě příslušný katastrální úřad.
Ověřme si také, zda se pozemek nenachází v inundačním (zátopovém) pásmu; zkušenosti z poslední doby ukazují, jaké nebezpečí to může znamenat. Lepší je nechat provést ještě před koupí hydrogeologickým průzkum (hladina spodní vody, skladba a kvalita podloží) a zjistit stupeň radonového rizika. Nelitujme vynaložených nákladů a času, jestliže od smlouvy z nejrůznějších důvodů nakonec odstoupíme. Horší je vlastnit pozemek, který nám jako stavebníkovi nebude k ničemu.